Terapie psaním

Mám tu hádanku:
Každý to chce, všichni to hledáme. Někdy vynaložíme mnoho úsilí, abychom toho docílili, jindy se pro to jen modlíme. Někteří říkají, že je to cesta ke štěstí a zdraví. Pro mnohé se to však zdá nepolapitelné… Necháte se podat?
Odpověď zní: DUŠEVNÍ KLID
 

Terapie psaním je jedna z možností, která vám ukáže, jak duševního klidu docílit. Jak svou vnitřní pohodu najít. Věnujte mi pár hodin, vezměte si sebou tužku a blok a já vám pomůžu najít cestu ke štěstí.

Terapie psaním je vyjádřením všeho, co je uvnitř vás.

Je to forma expresivní terapie používaná často ve zdravotnictví. Jejím hlavním představitelem je americký sociální psycholog, James W. Pennebaker, který na tohle téma vydal již několik knih. Tato forma využívá psaní a zpracování psaného slova ke zmírnění emocionálních traumat.

Pomáhá k:

-          utřídění si myšlenek

-          uvolnění negativních emocí

-          vyhodnocení své minulosti

-          otevření se budoucnosti 

(mnozí lpí na minulosti a těžko se radují z přítomnosti, natož, aby se těšili na budoucnost)

-          vytvoření si základu pro tvůrčí psaní

 

Psaní je skutečnější než jen mluvení. A můžeš to dělat sám a kdekoliv. 

O tom, jak jsem se k terapii psaním dostala, si můžete přečíst v článku Terapie psaním na mém blogu Ivanetta.cz
 
Na Terapii psaním se můžete přihlásit zde
Ceník služeb najdete zde

Co terapie psaním vlastně je?

 
Z vědeckého hlediska je terapie psaním forma expresivní (emotivní) terapie. Prostřednictvím psaného slova zmírňuje pocity emocionálních traumat. Průkopníkem a hlavním představitelem je americký sociální psycholog, James W. Pennebaker, jenž na tohle téma vydal už několik knih. V praxi to znamená, že při psaní (např. deníku) dochází ke katarzi, tedy prožití vlastního příběhu prostřednictvím jako by někoho jiného. Jako byste při následném čtení svých zápisků četli cizí příběh, což vám pomáhá získat reálný pohled na situaci, kterou prožíváte, a čehož za normálních okolností pod vlivem emocí nejste schopni. Krásná sebereflexe, že? Dalo by se říct, že psaní deníku je určitý druh meditace. Během této „řízené meditace“ máte čas sami na sebe, pohroužíte se hluboko do svých myšlenek, rekapitulujete svůj život, znovu se nad ním zamýšlíte z objektivního pohledu a to má za následek velmi ozdravný a očistný proces vašeho duševního života.  
 
Psaní všeobecně má veliký vliv na lidský mozek. Zvyšuje kreativitu, slovní zásobu, vyjadřovaní, ujasňuje hodnoty, napomáhá k lehčímu rozhodování i plnění cílů.
 
 

V čem pomůže lektor

 
Někdy se při psaní můžeme ztratit v příběhu, ve svých myšlenkách, dostaneme se do začarovaného kruhu, ze kterého se nám ani po opětovném čtení svých zážitků nedaří vyjít. V tu chvíli přichází na řadu lektor se svým novým a nezaujatým pohledem na věc. Obohacující je i následná diskuze a nové podněty k zamyšlení. Také cvičení, které vás posunou dál nejen v psaní, ale i v životě. Lektor nenahrazuje psychologa, pouze vás učí, jak formou psaní nenásilně nahlédnout do sebe sama, zároveň se otevřít světu a vše doprovází nezaujatou zpětnou vazbou.
 

Deník jako duševní hygiena

 
Podle psychologů je deník výborným nástrojem duševní hygieny a klíčem k poznání sebe sama. Je to možnost, dát svým mnohdy zmateným a rozháraným pocitům konkrétní podobu a díky tomu, si je ujasnit. Pomůže vám najít odpověď na své otázky nebo si jen ulevit od něčeho, co vás uvnitř tíží. Deník je tichá vrba, které se můžete svěřit se vším a hlavně kdykoliv. Nesoudí vás, nepoučuje, neskáče vám do řeči. Psané řádky jsou stavěny pouze na vašich zkušenostech a pocitech. Přesto je tu možnost změny. Váš životní příběh, s nímž nejste spokojeni, u kterého litujete, že jste něco neudělali jinak, můžete v deníku přepsat. Upravit detaily či mu radikálně změnit konec. Otevíráte tak možnosti jiných alternativ.
 

Moje rady při psaní osobního deníku

 
1)      Proč psát na papír
Když na počítači napíšete něco špatně, stačí tlačítko DELETE a máte dokonalý text. Na papíře škrkáte, přepisujete, musíte nad každou větou přemýšlet. Pomáhá to třídit myšlenky a vyrovnávat se s vlastními chybami. Psaní papírové formy deníku je práce na sobě sama. Byť je psaní rukou na papír osobitější, i deníky psané pomocí počítačů, mobilů a internetu mají smysl. Vždyť díky nim se tak k psaní dostanou i lidé, kteří by se k psaní klasického deníku jinak nikdy neodhodlali.
 
2)      Co psát
Vždy je lepší začít psát s něčím lehčím, jednodušším. Zapisujte si svůj život, sny, denní zážitky či zážitky z dovolené, významné události. Emocionální myšlenky a niterné pocity přijdou časem samy.
 
3)      Psát pravidelně
Tak jako u všeho je zde důležitá určitá pravidelnost. Na první pohled se zdá možná těžké najít si v hektickém dni pět deset minut denně sobecky pouze sami na sebe, s notebookem na klíně nebo s deníčkem v posteli při lampičce. Uvědomujete si však tuto ironii? Je skutečně tak těžké najít si pouhých pět deset minut jen na sebe sama? Je to váš život, vaše duše, vaše zdraví. Jste to vy. Stejně tak není úplně lehké najít první slova. Držíte tužku v ruce, papír je však prázdný, kurzor myši bliká na bílé obrazovce. Na to je jediná rada: prostě začněte psát první myšlenku, která vás napadne. Ostatní se připojí tak rychle, že ani nebudete stíhat psát.  
 
4)      Deník po sobě číst
Opětovné čtení svých zápisků pomáhá vidět daný příběh z pohledu jako by někoho jiného. Najednou si uvědomíte věci, které jste zprvu, díky přílišné zainteresovanosti, neviděli.  Jako byste viděli svou duši v zrcadle.
 
5)      Smysl psaní
Psaní vám vnitřně uleví a uklidní vás. Časem uvidíte, že pět minut už vám nestačí. Budete hledat chvilky na poznámky i během dne. V tramvaji, při obědě, za chůze budete přemýšlet, co si hlavně nesmíte zapomenout poznamenat. Jaký svůj zážitek zvěčnit. U svých zápisků se budete znovu smát vtipným situacím, které jste prožili a budete si dávat cíle toho, co udělat příště jinak, abyste byli šťastní nejen vy, ale i lidé okolo.
 
6)      Deník není kniha
Je důležité nezaměňovat psaní osobního deníku se spisovatelským deníkem, který je předzvěstí knihy. Knižní příběh by neměl být zmatený odraz výkřiků naší rozdrásané duše. Ano, můžeme se inspirovat, použít námět, pocity, duševní rozpoložení, předem bychom však měli mít alespoň určitou představu o kostře příběhu. Ale o tom – jak psát knihu – zase až někdy příště

Jak jsem začala s terapií psaním

O tom, co mě přivedlo k terapii psaním, si můžete přečíst v článku Terapie psaním na mém blogu Ivanetta.cz